Nová vojenská dohoda mezi Tureckem, Saúdskou Arábií a Pákistánem, která byla podepsána 7. srpna 2026, se zaměřuje na vzájemnou obranu a bezpečnost v regionu, přičemž většina analytiků se domnívá, že žádná ze zapojených zemí se nechce nechat zatahnout do dalšího konfliktu. Tento „pakt z Mekky“ tak může sloužit jako stabilizační prvek ve světle rostoucího napětí mezi některými zeměmi blízkovýchodního regionu a jde ruku v ruce s prohlubujícími se vztahy mezi Izraelem a Spojenými arabskými emiráty.
Podle expertů je tento vznikající vojenský pakt reakcí na slábnoucí vliv USA v regionu, což je trend, který si všímají nejen politologové, ale i stratégové. Nová obranná dohoda se nazývá „Dohoda o strategické vzájemné obraně“ a spojuje Pákistán, jedinou muslimskou zemi s jadernými zbraněmi, se Saúdskou Arábií, která je jedním z největších producentů ropy na světě a taky s Tureckem, jež disponuje druhou největší armádou v rámci NATO.
Podle indexu Global Firepower, který hodnotí obranné schopnosti států, mají tyto tři země dohromady k dispozici přibližně 1,4 milionu aktivních vojáků, přes 3400 letadel, 6000 tanků a více než 340 námořních plavidel. Novinářka a expertka Sabína Sidíkíová uvedla, že pakt je zamýšlen méně jako vojenská koalice proti Íránu nebo Izraeli, ale spíše jako pokus o vybudování trvalého regionálního bezpečnostního uspořádání, které se zaměřuje na vzájemnou obranu a zabraňuje útokům.
Tento nový vojenský pakt navazuje na předchozí dohodu, kterou Saúdská Arábie a Pákistán uzavřely v září loňského roku. Náměstek saúdskoarabského ministra pro veřejnou diplomacii, Rajid Krimly, však zdůraznil, že nová dohoda „nenahrazuje ani neruší“ stávající dvojstranné ani mnohostranné dohody. Krimly dále prohlásil, že tento pakt je čistě obranný a nepředstavuje žádnou hrozbu pro ostatní země v regionu.
V rámci této dohody se očekává i rozmach vojenských dodávek a společných misí a výcvikových operací. Podle Sabíny Sidíkíové je v aktuálním složitém vývoji situace v regionu obzvlášť důležité budovat spolehlivou bezpečnostní architekturu. Konflikt s Íránem totiž odhalil slabiny stávajících bezpečnostních mechanismů a útoky jemenských hútíů na saúdskou infrastrukturu poukazují na zranitelnost celého regionu. Odborníci varují, že ačkoliv se pakt jeví jako pozitivní krok pro spolupráci v oblasti bezpečnosti, bude vyžadovat pečlivou koordinaci a vyrovnávání rozdílných zájmů tří zemí.