Drama v Bruselu. Při rozšiřování Schengenu došlo na pláč, hádku i velké emoce

Drama v Bruselu. Při rozšiřování Schengenu došlo na pláč, hádku i velké emoce; Zdroj foto: Milan Jaroš

„Rumuni a Bulhaři splnili všechno, co museli. A přesto to na členství nestačilo,“ říká Martin Šustr. „My jsme vstupovali v balíku spolu s dalšími osmi státy. Stačilo, aby se proti jednomu postavila nějaká země Schengenu, a spadlo by to celé pod stůl. Měli jsme štěstí, tehdy to vyšlo,“ popisuje v rozhovoru pro deník Aktuálně.cz.

I proto si loni české předsednictví vytyčilo, že pro vstup Chorvatů, Rumunů a Bulharů udělá maximum. Všechny tři země už dlouho splňovaly technické a právní předpoklady ke zrušení kontrol na vnitřních hranicích, zbývala „jen“ politická koncovka: získat souhlas členů schengenské zóny s přijetím nových zemí. 

Naprostá většina byla pro, jen Nizozemsko mělo výhrady vůči Bulharsku. „Nizozemci byli konzistentní. Od počátku zvedali otázku právního státu, konkrétně korupce. Tvrdili, že korupce je v Bulharsku natolik generický a trvalý problém, že se to může negativně projevit při kontrole vnějších hranic,“ zmiňuje český diplomat. 

Skutečné drama přišlo až později. „Zhruba měsíc před prosincovým jednáním ministrů vnitra došlo k diametrální změně rakouské pozice. Vídeň oznámila, že nadále nepodporuje rozšíření Schengenu o Rumunsko a Bulharsko,“ pokračuje Martin Šustr. „Byl to šok. Řadu let předtím tvrdili rakouští ministři vnitra opak.“

Rakouský „pseudoargument“

Rakušané tvrdili, že zachytili desítky tisíc nelegálních migrantů na svém území, kteří se tam dostali západobalkánskou trasou přes Rumunsko a Bulharsko. „Byl to pseudoargument. Čísla z terénu dodaná unijní agenturou Frontex to vyvracela,“ říká Šustr. „Rakušané navíc argumentovali, že schengenský systém nefunguje dobře, a proto nelze Rumuny a Bulhary přijmout. Chorvatské členství ale podporovali. Chorvatsko přitom částečně také leží na západobalkánské trase.“

Rozhodující schůzka ministrů vnitra EU se konala 8. prosince. Češi se rozhodli, že přes přetrvávající nesouhlas Nizozemců a Rakušanů zařadí rozšíření Schengenu o Chorvaty, Rumuny a Bulhary na jednání. Podle českého vyjednavače proto, že Schengen je pro Česko už od vstupu do EU politická priorita a Praha věděla, že všechny tři státy jsou připraveny. 

„Po všech stránkách nám to dávalo smysl. K poslednímu rozšíření Schengenu došlo v roce 2011 o Lichtenštejnsko. Rumunsko a Bulharsko od té doby splňovaly všechny podmínky. Řekli jsme si, že nazrál čas se pohnout,“ říká Martin Šustr.

Navzdory předcházejícímu českému úsilí se 8. prosince rychle ukázalo, že pozice států se nezměnily. Proti Chorvatsku nikdo neměl výhrady. Proti Bulharsku a Rumunsku se postavilo Rakousko a Bulhary rozporovali Nizozemci. „Před hlasováním jsme přerušili jednání a šli do separátní místnosti,“ pokračuje Šustr. „Byli jsme tam my a eurokomisařka pro vnitro Ylva Johanssonová, pak Holanďani, Rakušani, Bulhaři, Rumuni a německá ministryně, která stála na naší straně.“ 

Slzy radosti i rozčarování

Český šéf vnitra Vít Rakušan (STAN) to zkoušel po dobrém, i bez rukaviček. „Rakouskému ministrovi Gerhardu Karnerovi napřímo německy říkal, že „ne“ nic neřeší, že naopak rozšíření Schengenu by všem prospělo. Zvyšoval se hlas, bylo to už osobní,“ říká Martin Šustr, který byl po celou dobu v místnosti. 

„I za těmi zavřenými dveřmi ale ministři upozorňovali, že jejich pozice je neměnná. Karner zmínil, že se to může změnit se zlepšenou migrační situací v Evropě, nizozemský ministr, že potřebují víc času na prověření právního státu v Bulharsku.“

Po tři čtvrtě hodině se skupinka vrátila do hlavního sálu a šlo se hlasovat. O Chorvatsku už existovala předběžná dohoda a nikdo ji nezpochybňoval. K Bulharsku a Rumunsku si vyžádaly hlasování samy tyto země. Ruku proti zvedli jediní dva: rakouský a nizozemský ministr. Následoval moment, který se v EU na politické úrovni často nevidí a sám český diplomat jej zažil poprvé. „Lidem v sále začaly téct slzy – jak štěstím, tak rozčarováním,“ zmiňuje Martin Šustr. 

„Chorvatský ministr a jeho delegace byli vyloženě dojatí. Rozplakala se také, z opačného důvodu, členka kabinetu komisařky Johanssonové, sama Rumunka. A nevídané byly i projevy rumunského a bulharského ministra. Mluvili dlouze a zvýšeným hlasem – o nespravedlnosti, o diskriminaci,“ popisuje Šustr. „Sám rumunský ministr vnitra se k tomu postavil státnicky, hned po příletu z Bruselu do Bukurešti nabídl rezignaci.“

Od 1. ledna 2023 jsou tedy Chorvati sedmadvacátou zemí Schengenu a Češi se už začali těšit na rychlejší cestu k moři. Jaká jsou ale vyhlídky Rumunů a Bulharů? Podle Martina Šustra nejasné. „Argumenty Nizozemců a Rakušanů byly čistě politické, šly zjevně naproti jejich domácímu elektorátu. Od rozhodnutí rakouské vlády se distancoval i rakouský prezident,“ říká.  

V Dolním Rakousku, největší spolkové zemi a tradiční baště vládních lidovců, se 29. ledna konají zemské volby a ministr vnitra Karner patří mezi zastánce tvrdé linie vůči migraci. Nizozemci se zase v neformálních rozhovorech vyznávají z frustrace ze vstupu Bulharska a Rumunska do EU, který považují za předčasný.

„Švédové si mohli vzít přijetí Bulharska a Rumunska do Schengenu za svoje a pokračovat v tom, co jsme začali. Ale nemají to jako nejvyšší prioritu,“ konstatuje český diplomat. „Evropa je teď pod větším tlakem kvůli migraci a bezpečnosti, než byla před deseti patnácti lety, a na politické debatě je to znát. Přesto nelitujeme. S Chorvaty to byl úspěch a v případě Bulharska s Rumunskem to přineslo katarzi, která procesu rozšiřování Schengenu může jen prospět,“ dodává Martin Šustr. 


Pokračovat ve čtení