Děti migrantů ovládly hitparádu. Viktor Sheen a Calin vyplnili mezeru u generace Z

Děti migrantů ovládly hitparádu. Viktor Sheen a Calin vyplnili mezeru u generace Z; Zdroj foto: Radim Zbořil

„Děti imigrantů a teď všude jsme,“ odsekává Viktor Sheen hlasem silně zkresleným studiovým efektem auto-tune. „U každýho jak Vansy / neboj, malej, byl jsem tam jak ty,“ přidává se Calin. Jako obvykle střídají zpěv a rap, v singlu Dívej glosují svou slávu. „A ty za chvíli budeš tam jak já,“ dodává Sheen kuráž posluchačům.

Devětadvacetiletý Viktor Sheen se narodil jako Viktor Dundič v kazašské metropoli Almaty, od tří let však vyrůstal na Kladně. Pětadvacetiletý Calin Panfili pochází z Moldavska, s rodinou se roku 1999 přestěhoval do Brna. Kromě kořenů v postsovětských státech je spojuje nevídaná popularita především u dospívajících.

Současný melancholický hip hop a R&B dokázali přenést z USA do prostoru Česka, svou hudbu dostali mezi vrstevníky pomocí internetu, bez prostředníků v podobě velkých nahrávacích společností. Vyplnili mezeru na trhu, který generaci Z, tedy lidem narozeným přibližně mezi lety 1995 a 2010, předhazoval prefabrikované popové zpěváky a klučičí kapely s kytarami. Data ukazují, že mezera byla velká.

Poslední tři Sheenovy desky od vydání neopustily české albové top 10, nahrávka nazvaná Černobílej svět se zde drží už 189 týdnů. Z vrcholu žebříčku neklesla ani po bezmála čtyřech letech. Calin se do pomyslné první ligy dostal loni především díky vlastnímu rozhodnutí. Dřív vydával úspěšné singly, vyprodával koncerty, mezitím měl tendence mizet z očí veřejnosti. Názvem druhého alba Popstar však zdůraznil, že s váháním je konec a naplno se odevzdává hudbě. Jeho singl Hannah Montana, pojmenovaný dle slangového výrazu pro drogu extázi, byl loni jednou z nejhranější písní českého internetu.

Na nejrozšířenější streamovací službě Spotify dohromady každý měsíc osloví 1,3 milionu Čechů. Jejich nynější společné album lze brát jako pokus na mladém posluchačstvu – může spojení jmen, která téměř automaticky generují enormní počet přehrání, úspěch ještě znásobit?

Deska Roadtrip vyšla teprve minulý pátek, tudíž se nestihla propsat do hitparády sestavované zdejší pobočkou Mezinárodní federace hudebního průmyslu.

Spotify ale průběžně zpracovává data a ta mluví jasně – všech 12 písní se dostalo mezi 15 nejposlouchanějších v republice. Mezi tracklist Roadtripu se dokázala vklínit jen Američanka Miley Cyrus se singlem Flowers, brněnský zpěvák a raper Stein27 s hitem Habibi a track Upgrade od dobřichovického rodáka Ektora.

Lehkost, s níž mladí rapeři sypou do éteru jeden „number one“ za druhým, je fascinující. Roadtrip trvá 30 minut, tracky se přelévají jeden do druhého, hudební podklad zní díky efektům zastřeně a vzdáleně, hlasy protagonistů se vepisují přímo do hlavy.

Na studiovou ladičku auto-tune spoléhají extrémně. Původně se používala pro vylepšení výkonů méně talentovaných vokalistů, ke sklonku nulté dekády ale povýšila na svébytný umělecký nástroj, který rozšiřuje možnosti lidského hlasu.

Přispěl k tomu americký raper Kanye West. V létě 2007 vydal komerčně úspěšnou a Grammy oceněnou desku Graduation. Místo oslav triumfu se ale na následujícím albu 808s & Heartbreak vyrovnával s nečekaným úmrtím matky – a emoce dokázal zprostředkovat právě jen tím, když zněl jako robot.

Chytání trendů

„Strojový“ hlas auto-tune dnes rezonuje světem, který se z velké části odehrává za monitory, skrze přístroje spolu mluvíme neustále. Pro melancholický hip hop je také typické nervní cinkání takzvané syntetické hi hatky. Lámané frázování digitálního zvuku jedné ze základních částí bicí soupravy se podobá neurotickému projíždění nekonečných zdí na sociálních sítích.

Album Roadtrip čerpá i jinde, při poslechu nicméně vyvolává podobně opojný i pomíjivý pocit.

Ze zatažených temp jej vytrhává například track Safír se zrychleným podkladem v žánru house. Refrén „Lidi svítěj a my stojíme spolu ve stínu / Modrý oči jako kdybych koukal do safíru / Tuhle noc mi klidně ulož, potom nakopíruj / Dneska vysoko jsem, nejdu zpátky, zem je láva“ reflektuje lyrické rozpoložení nahrávky. Ta slova by klidně mohla znít do kytar rádiové písně, zde ale určují rytmus tanečního hitu.

Z jinak spíš předvídatelného zvuku mrazivých hi hat album vymaňuje také poslední kus Luna se zastřeným klavírem a breakbeatovým rytmem. Zlámané beaty vrátil do českého hip hopu raper Smack postcovidovým trackem Další rok, Luna ale víc odkazuje na práci dvaadvacetileté zpěvačky z Londýna s pseudonymem PinkPantheress, jež předloni vyhrála anketu talentů britské BBC.

Měkký zvuk hlasů oběma raperům a zpěvákům svědčí, překládání zahraničních trendů do češtiny pokračuje.

Jezdím v Mercedesu

Roadtrip je bytostně současná nahrávka reflektující trendy, do minulosti se obrací jen výjimečně. Jako by na to v životech interpretů nebyl čas ani nálada.

„První Kontrafakt mi ukázal, jak správně nenávidět / Dre ukázal, jak naplnit batoh sýrem,“ vzpomíná Sheen v písni Soundtrack na bratislavské trio, které jako první v prostoru bývalého Československa uchopilo hip hop coby výnosný byznys. Sýr zde zastupuje cheese, anglický slangový termín pro peníze.

Dr. Dre s odhadovaným majetkem mezi 500 a 850 miliony dolarů patří mezi nejbohatší rapery světa. A stejně jako zakladatel úspěšné značky sluchátek Beats by Dre kolem sebe také Viktor Sheen s Calinem vybudovali stabilní podnikatelskou kulturu nezávislou na velkých firmách, které dostávají jen zlomek „sýru“ za asistenci s distribucí.

Na rozdíl od starších žánrových kolegů se navíc mladí už zkraje kariéry nezdráhají spolupracovat s velkými značkami. „Klíče od Merglu na Prada klíčence mi tancují polku / Dám show, balim cash jako rolku,“ zní v úvodním tracku nazvaném Benz.

V klipu k následující písni Dívej stojí protagonisté uprostřed kruhu, který tvoří deset vozů značky Mercedes-Benz. Černá auta symbolizují cestu, již ušel tuzemský rap. Na začátku milénia fungoval jako „tajný“ spolek pro vyvolené, pro ty, kteří rozuměli novému jazyku. Spojení s velkou značkou bylo tehdy nepředstavitelné, dnes jde o standard. Česko ale v tomto ohledu jen dohání angloamerický svět i Slováky.

Pocit exkluzivity si současní rapeři udržují odstupem od mainstreamových médií i absencí v playlistech komerčních rádií, které nejčastěji sestavují dramaturgové a velké nahrávací firmy.

Otec a rváč

Jakkoliv může nové album zpočátku působit jako reklama na německou automobilku, vše zastřešuje koncept. Roadtrip může být pomyslnou cestou za úspěchem vybudovaným z ničeho, stejně jako horskou dráhou emocí. „Jedu k tobě nad ránem a v sobě číši pravdy,“ zpívá Calin v tracku Safír.

Podobně „silácké“ verše jsou pro něj typické, k hiphopové nabubřelosti však mají oba umělci daleko.

Viktor Sheen se od desky Barvy z roku 2020 profiluje jako otec živící rodinu, Calin je spíš rozervaný romantik, rváč se životem i sám se sebou. Oproti další české hvězdě žánru Yzomandiasovi, který si pěstuje image šílence a workoholika, patří k jemnější části scény. I proto nelze čekat, že Roadtrip čelní příčky hitparád opustí.

Český rap už jedno album dvou silných charakterů pamatuje. Orion a James Cole v roce 2008 vydali Orikouli, na tuzemské scéně v mnoha ohledech dosud nepřekonanou nahrávku, minimálně co se týče humoru. Její poslech může sloužit coby další důkaz, jak zásadně se žánr proměnil. Formálně jde o jeden styl, ve skutečnosti už o dva světy. Po roce 2020 jako by na vtip a nadhled nebyl prostor.

Album Roadtrip je střemhlavým skokem do mainstreamu, neurčitého prostoru někde mezi hip hopem, R&B a popem, který se stále rozšiřuje, stejně jako jeho publikum. Mladou generaci raperů teď čeká další výzva – Sheen s Calinem novinku pokřtí 12. října v pražské O2 areně. Zatím se tam objevovali jen jako hosté, například při loňské show Bena Cristovaa. Nyní v největší tuzemské zastřešené hale s kapacitou 18 tisíc lidí chystají první večer kompletně v režii mladé generace. Přehlcené systémy distributorů při spuštění první vlny vstupenek dávají tušit, jak tenhle pokus dopadne.


Pokračovat ve čtení